Sakamichi no Apollon (Kids on the Slope)

26. prosince 2016 v 16:10 | Sally May

Počet epizod: 12

Žánr: hudba, bromance, romantika, slice of life


Příběh:

Příběh se odehrává v šedesátých letech minulého století Kaoru Nishimi je inteligentní, hraje na piano a občas má záchvaty úzkosti. Je zvyklý se neustále stěhovat z místa na místo už od dětství a nikdy si ještě nevytvořil přátele. To se změní, když na nové škole pozná delikventa Sentaroua Kawabuchiho. Sentarouova vášeň pro jazz inspiruje Kaoru se o žánr více zajímat. Kaoru začne hrát na klavír po škole se Sentarouem a dalšími ve sklepě obchodu s hudebními deskami, který patří rodině jeho spolužačky a první lásky Ritsuko Mukae.


Můj názor:

Tohle bylo nejlepší anime, které jsem za poslední rok viděla. Postavy, příběh i hudba byla super. Nejvíce mě zasáhlo přátelství mezi hlavními hrdiny. Troch mě zklamal konec. Musela jsem si přečíst poslední dva díly mangy, které končí daleko lépe (je to více méně stejný konec, ale manga nám objasní více věcí a celý příběh uzavře).


Moje hodnocení: 9/10


OP:

ED:

Videa:

Obrázky:

Cosplays:
 

5 důvodů, proč bylo finále Yuri!!! on Ice pro mě zklamáním

26. prosince 2016 v 14:11 | Sally May |  Nezařazeno

1. Yuri (Yurio) vyhrál

Vím, že se Yurio vážně snažil a že měl hodně bodů z předchozího kola, ale je přece jen mladý a nezkušený. Doufala jsem, že medaili vážně získá Yuri.

2. Žádná svatba

Vím, že ode mě bylo naivní svatbu čekat, když episoda má jen něco málo přes dvacet minut a má se do ní vejít šest krasobruslařských vystoupení, ale doufala jsem, že to skončí záběrem, jak si hlavní hrdinové dávají pusu v kostele, nebo jsou na líbánkách na Havaji.

3. Bruslení spolu

Vážně? VÁŽNĚ? To je takový kýč!

4. Pokračování příště

Je jasné, že bude druhá série, a asi proto jsme nedostali uspokojivý konec, ale já vážně doufala, že to skončí. Celou sérii, mě tento seriál naplňoval pocitem štěstí a napětí a poslední díl, byl průměr. Je možné, že za to ale může důvod číslo pět.

5. Spoilery

Omylem jsem na instagramu zahlédla v doporučených obrázcích obrázek, jak Viktor a Yuri bruslí spolu. Díky tomu jsem měla docela jasnou představu, jak to skončí a tím zmizelo napětí.

Dark Fairytale about Ruby Princess

5. července 2014 v 16:57 | Sally May |  Má tvorba
Příběh o dívce se sklony k depresím, které se snaží řešit sebepoškozováním, dokud nezjistí, že pomáhá i zpěv. Když dostane rakovinu hlasivek, příjde o hlas a musí na chemoterapii. Deprese se zhorší a temnota vyhraje.
 


Just fuck it - Fuck It All

21. května 2014 v 22:04 | Sally May |  Nezařazeno
Tohle přesně vysnihuje mojí náladu.

Through the Looking-Glass and Beyond

19. května 2014 v 23:16 | Sally May |  Philosophy
Když se mluví o světě za zrcadlem, hned si vzpomenu na Alenku. Sice jsem ani jeden díl nečetla, ale vždy mě fascinovala představa, že spadnu do králičí nory a dostanu se do říše divů, nebo projdu zrcadlem a objevím nový svět. Myslím, že všechny ztracené duše touží po tom, co vyřkla Avril Lavigne: "I found myself in wonderland."(Alice). Volně přeloženo to znamená našla jsem samu sebe v říši divů. I svět kolem nás se může proměnit v říši divů.
Představte si zrcadlo. Fotony přistanou na vašem obličeji, část z nich se odrazí a směrem k zrcadlu a pak do vašeho oka, kde je obraz převráceně, ale cestou neurony se zase převrátí, takže to vidíme, tak jak to vidíme - aneb co si pamatuji z hodin fyziky :D. Někdo říká věda. Já říkám zázrak. Nejde o to, jak to funguje, ale o to, že to vůbec funguje. To, že jsme schopni vidět sami sebe. To, že vnímáme barvy. To je něco, bez čeho bych si život nedovedla představit. Svět kolem nás je fascinující, ale bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že denně sním o svém vlastním světě.
Teď se vás na něco zeptám: "What do you see on other side of looking-glass? (Co vidíte za zrcadlem?)". Jestli vidíte to, co tam skutečně je, považujte se za šťastné, že nemáte nutkání si svět zkreslovat - jako zrcadlo z erisedu.

A nakonec něco ode mě:


Hluboká úvaha na téma Popelka

19. května 2014 v 17:55 | Sally May |  Philosophy
Mám doma krásné stříbrné, černou krajkou potažené střevíčky. Dneska jsem si je po dlouhé době vzala do školy (normálně je nenosím, ale dneska mi vážně ladily) a co se nestalo. To vám hned řeknu dost kýčovitou a nepovedenou básní, kterou jsem napsala při čekání na autobus:

Když jsem autobus dobíhala,
malá nehoda se mi stala.
Botku jsem za sebou zanechala.
Kol kol jsem prince neviděla,
pro střevíček se navrátila
a autobus již nespatřila.
Z toho plyne poučení.
Ani popelce střevíc není.
Kdyby totiž byl,
tak by se jí neztratil!

To je moje velká úvaha. Kdyby jí totiž "padl jako ulitý", tak proč by jí padal? Možná, že měla silonky jako já, protože silonky mají daleko menší tření než samotná noha. Nebo byla ten den na pedikúře a tam to přehnali s krémem. No je to pohádka. Prostě se budu muset smířit s tou nejjasnější odpovědí: KOUZLA!


Co pro mě znamená styl?

11. května 2014 v 23:49 | Sally May |  Má tvorba
Styl je hodně široké téma. V jistém slova smyslu jsme to my. Naše jedinečnost. Není to to, co nám bylo dáno, ale to, co jsme udělali sami. Neni to náš biologický vzhled, ale naše chůze, gesta a od okamžiku, kdy nás přestane oblékat maminka tak i naše oblečení. Ale nejdůležitější je to, co nás činí nejvyjímečnější. To na co jsme nejvíce pyšní. U mě je to kreslení. Není to proto, že by moje kreslení bylo tak unikátní, ale protože do svého kreslení vkládám samu sebe. Své myšlenky. Pocity. Když kreslím, cítím vášeň. Často před sebou vydím cíl a když mám dobrý den, tak se k němu i přiblížím.
Tento obrázek jsem se snažila nakreslit. Líbila se mi pozice a hra stínů. Snažila jsem se tyto věci zachitit a zároveň to obohatit svou fantazií.
Zachitila jsem postavu a stíny. Vím že jsem to mohla udělat realističtější, ale o to mi nešlo.
A takhle dopadla moje včelička. Tohle je můj styl. Už to, že jsem si vybrala onen obrázek jako předlohu, to je styl.

PS: Pokud rádi kreslíte a chcete cvičit, do poručuji tuto stránku: http://artists.pixelovely.com/practice-tools/figure-drawing/

ZAČÍNÁM BLÁZNIT!!!

6. května 2014 v 23:19 | Sally May |  Má tvorba
Myslím, že trpím vážnou psychickou poruchou. Pořád na něco myslim a jsem uvízlá ve svém malém světě. Mám spustu nápadů, ale nevim co s nima. Také mám neustálé nutkání všechno kreslit. Tady je to co, jsem za posledních pár dní udělala.

Giffík :)

26. dubna 2014 v 14:24 | Sally May |  Nezařazeno

Fall

25. dubna 2014 v 21:36 | Sally May |  Má tvorba
Vím, že je to morbidní, ale dalo mi to zabrat :)

My Prom Dresses Colection

22. dubna 2014 v 23:25 | Sally May |  Skrášlovací salon
Jedny z těch šatů, jsem fakt měla na svém maturitním plese :)

Where is my zero?

19. dubna 2014 v 0:15 | Sally May |  Nezařazeno
Where is my zero?

Anime 101 (pro začátečníky)

15. dubna 2014 v 19:39 | Sally May |  Anime mix
Skvělý video s velkou naučnou hodnotou :D


That awkward moment...

10. dubna 2014 v 17:09 | Sally May |  American comics
A teď si představte, že byste v reále zaklepali na svého bývalého a otevřela by vám sexy mimozemšťanka v negližé :D

Pietro and Wanda

9. dubna 2014 v 22:53 | Sally May |  American comics
Týká se to Kapitána Ameriky 2 a Avengers 2, ale jen trochu....

Game of thrones

5. dubna 2014 v 23:40 | Sally May |  Nezařazeno
Nedávno jsem se začala dívat a už jsem začala i číst knížku. Vřele doporučuji.

Fairy Tail - Lucy & Michelle(Imitatia) - Only Teardrops

3. dubna 2014 v 18:35 | Sally May |  Anime Videa
Jedno z mých současně nejoblíbenějších AMV. Skvělé anime. Úžasná písnička.

Sunset

3. dubna 2014 v 18:29 | Sally May |  Má tvorba
My inspiration:

Pitva mimozemšťana aneb jeden z největších podvodů minulého století

1. dubna 2014 v 22:49 | Sally May |  Nezařazeno
V roce 1947 údajně v Rowellu v Novém Mexiku havarovalo UFO. O více jak deset let se objevil tento záznam z pitvi mimozemšťana. I přes mnoho důkazů zpochibňujících autentičnost videa, někteří lidé do dnes věří, že jsou záběry skutečné.
http://en.wikipedia.org/wiki/Alien_autopsy

Další články


Kam dál