Květen 2014

Just fuck it - Fuck It All

21. května 2014 v 22:04 | Sally May |  Nezařazeno
Tohle přesně vysnihuje mojí náladu.

Through the Looking-Glass and Beyond

19. května 2014 v 23:16 | Sally May |  Philosophy
Když se mluví o světě za zrcadlem, hned si vzpomenu na Alenku. Sice jsem ani jeden díl nečetla, ale vždy mě fascinovala představa, že spadnu do králičí nory a dostanu se do říše divů, nebo projdu zrcadlem a objevím nový svět. Myslím, že všechny ztracené duše touží po tom, co vyřkla Avril Lavigne: "I found myself in wonderland."(Alice). Volně přeloženo to znamená našla jsem samu sebe v říši divů. I svět kolem nás se může proměnit v říši divů.
Představte si zrcadlo. Fotony přistanou na vašem obličeji, část z nich se odrazí a směrem k zrcadlu a pak do vašeho oka, kde je obraz převráceně, ale cestou neurony se zase převrátí, takže to vidíme, tak jak to vidíme - aneb co si pamatuji z hodin fyziky :D. Někdo říká věda. Já říkám zázrak. Nejde o to, jak to funguje, ale o to, že to vůbec funguje. To, že jsme schopni vidět sami sebe. To, že vnímáme barvy. To je něco, bez čeho bych si život nedovedla představit. Svět kolem nás je fascinující, ale bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že denně sním o svém vlastním světě.
Teď se vás na něco zeptám: "What do you see on other side of looking-glass? (Co vidíte za zrcadlem?)". Jestli vidíte to, co tam skutečně je, považujte se za šťastné, že nemáte nutkání si svět zkreslovat - jako zrcadlo z erisedu.

A nakonec něco ode mě:


Hluboká úvaha na téma Popelka

19. května 2014 v 17:55 | Sally May |  Philosophy
Mám doma krásné stříbrné, černou krajkou potažené střevíčky. Dneska jsem si je po dlouhé době vzala do školy (normálně je nenosím, ale dneska mi vážně ladily) a co se nestalo. To vám hned řeknu dost kýčovitou a nepovedenou básní, kterou jsem napsala při čekání na autobus:

Když jsem autobus dobíhala,
malá nehoda se mi stala.
Botku jsem za sebou zanechala.
Kol kol jsem prince neviděla,
pro střevíček se navrátila
a autobus již nespatřila.
Z toho plyne poučení.
Ani popelce střevíc není.
Kdyby totiž byl,
tak by se jí neztratil!

To je moje velká úvaha. Kdyby jí totiž "padl jako ulitý", tak proč by jí padal? Možná, že měla silonky jako já, protože silonky mají daleko menší tření než samotná noha. Nebo byla ten den na pedikúře a tam to přehnali s krémem. No je to pohádka. Prostě se budu muset smířit s tou nejjasnější odpovědí: KOUZLA!


Co pro mě znamená styl?

11. května 2014 v 23:49 | Sally May |  Má tvorba
Styl je hodně široké téma. V jistém slova smyslu jsme to my. Naše jedinečnost. Není to to, co nám bylo dáno, ale to, co jsme udělali sami. Neni to náš biologický vzhled, ale naše chůze, gesta a od okamžiku, kdy nás přestane oblékat maminka tak i naše oblečení. Ale nejdůležitější je to, co nás činí nejvyjímečnější. To na co jsme nejvíce pyšní. U mě je to kreslení. Není to proto, že by moje kreslení bylo tak unikátní, ale protože do svého kreslení vkládám samu sebe. Své myšlenky. Pocity. Když kreslím, cítím vášeň. Často před sebou vydím cíl a když mám dobrý den, tak se k němu i přiblížím.
Tento obrázek jsem se snažila nakreslit. Líbila se mi pozice a hra stínů. Snažila jsem se tyto věci zachitit a zároveň to obohatit svou fantazií.
Zachitila jsem postavu a stíny. Vím že jsem to mohla udělat realističtější, ale o to mi nešlo.
A takhle dopadla moje včelička. Tohle je můj styl. Už to, že jsem si vybrala onen obrázek jako předlohu, to je styl.

PS: Pokud rádi kreslíte a chcete cvičit, do poručuji tuto stránku: http://artists.pixelovely.com/practice-tools/figure-drawing/

ZAČÍNÁM BLÁZNIT!!!

6. května 2014 v 23:19 | Sally May |  Má tvorba
Myslím, že trpím vážnou psychickou poruchou. Pořád na něco myslim a jsem uvízlá ve svém malém světě. Mám spustu nápadů, ale nevim co s nima. Také mám neustálé nutkání všechno kreslit. Tady je to co, jsem za posledních pár dní udělala.